Ostrava, 27. června 2022 – Před létem se na filmová plátna vrátil TOP GUN. Chvíle, kdy Tom Cruise hovořil s Valem Kilmerem prostřednictvím počítače, patří k nejdojemnějším scénám celého filmu. Můj rozhovor s Jaroslavem Hořejším, lídrem Pirátů v Mariánkách, probíhal obdobně. Vzhledem k Jarkově postižení (v dětství prodělal dětskou obrnu) mi i on ťukal své odpovědi raději do klávesnice počítače. Na rozdíl od hrdiny na filmovém plátně však byl Jarek plný energie. Seznamte se s odvážným mužem na vozíčku, který má ambiciózní plán, jak z Mariánek vymést korupci a udělat z nich zase obvod, na který budou jeho obyvatelé pyšní.

Jarku, i přes zdravotní hendikep jsi se stal lídrem Pirátů v Mariánských Horách. To je velmi odvážné! Zvláště v situaci, kdy po úřadu v Mariánkách běhá protikorupční policie. Co bys udělal jako první věc, kdybys s Piráty uspěl v podzimních volbách?

Hlavním úkolem nového vedení bude vrátit Mariánským Horám především důvěryhodnost. Je mi smutno, když vidím, že jsou Mariánky považovány za ostravské Palermo! Jedním z prvních kroků musí být audit finančních toků. Všimni si, že stávající vedení obvodu se tváří, jako by se nic nestalo. Přitom potřebujeme rozkrýt všechny špinavé kšefty, které se tady děly. V druhé fázi je potřeba radnici otevřít lidem a začít s transparentností. K tomu může přispět digitalizace. To je něco, čemu velmi rozumím. Nuly a jedničky jsou můj svět. V tuto chvíli si dodělávám doktorské studium na VŠB Technické univerzitě v oboru informatika. Takže mám jasnou představu, jak postupovat.

Myslíš si, že Piráti mohou v Mariánkách získat dostatek hlasů? Dosud v zastupitelstvu chyběli.

Těžko říct. Záleží na tom, jak moc lidem korupce v obvodu vadí. Podle toho, co slyším kolem sebe, tak lidi jsou vážně naštvaní. Piráti jsou dnes jediná skutečně protikorupční strana, která se může pochlubit čistým štítem i důslednou kontrolou moci a mocných. Všechny jiné politické strany i takzvaná hnutí, ať už ostravská nebo celostátní, v boji s korupcí selhávají.

Co když to je náhoda?

To si nemyslím. Piráti jsou mentálně nastaveni jinak. Všichni jsme šli do politiky s tím, že kšeftovat se státními nebo veřejnými zakázkami nebo brát desátky podle návodu Faltýnkova deníčku není normální. A že tento nešvar chceme z politiky vykořenit. Máme za sebou 13 let bez ztráty kytičky. Interně máme nastavena velmi přísná protikorupční pravidla a jakmile by se objevil nějaký náznak prohřešku, náš analytický tým by na to okamžitě upozornil. Všimni si, že i v současné korupční kauze STAN, to byli Piráti, kteří tušili, že STAN může mít problém a ptali se pana Rakušana, zda je vše OK. Dostalo se nám ujištění, že ano. Bohužel to nebyla pravda.

Pojďme od korupce k dalšímu letitému problému Mariánských Hor. Bezpečnosti. Zatímco Poruba, kde jsou Piráti ve vedení, je dlouhodobě považována za oázu bezpečí v Ostravě, Mariánky jsou na opačném spektru.

Ano, to je bohužel pravda. Bezpečnost vnímám stále jako velký problém našeho obvodu. A nemám z toho žádnou radost, protože situace může na podzim dále eskalovat. V době rostoucí inflace a zdražování energií bude stále více domácností pociťovat nedostatek financí. Obávám se, že to v našem obvodu může vést ke zvýšení trestné činnosti.

Co se s tím dá podle tebe dělat?

Vše podle mě mají v rukou 4 subjekty. Městská policie, státní policie, neziskový sektor a samozřejmě také vedení obvodu. Jedině pokud začnou všechny 4 subjekty spolupracovat, může dojít ke zlepšení. Důležité je také posílit opatření v rámci prevence kriminality. A v neposlední řadě je důležité podpořit činnost terénních sociálních pracovníků, kteří odvádějí v ulicích velkou práci.

Dotkli jsme se navrácení důvěryhodnosti, transparentnosti radnice i bezpečnosti v obvodu. Co dalšího by Piráti po příchodu do vedení v Mariánkách udělali?

Především chceme vytvořit vstřícný úřad, kde si většinu věcí vyřídíš z pohodlí domova nebo za pár minut na radnici. Úřady nemají být zdrojem neustálých komplikací, byrokratických šíleností a komplikovaných postupů. Se státem nebo radnicí nemáme bojovat, tak jako dosud, ale měli bychom v nich cítit podporu. Za ty roky jsem už vyplnil tolik papírů a formulářů, že bych tím vytapetoval několik pokojů.

Co dále v obvodu chybí?

Chceme v obvodu udržet mladé. Proto pro rodiny s dětmi potřebujeme vybudovat nová dětská hřiště a pro teenagery třeba skatepark, aby tady všechny věkové skupiny našly prostor pro trávení volného času. Samozřejmě budeme volit vhodná místa po konzultaci s urbanisty a obyvateli obvodu. Budeme také chtít zmodernizovat objekt radnice. Stav budovy bohužel v mnohém odráží způsob jejího vedení. Budova neodpovídá současným požadavkům 21. století a navíc nepatří zrovna k ukázkovým příkladům bezbariérových řešení, já bych o tom mohl vykládat hodiny. Plánujeme zadat nezávislou studii, která navrhne nejvhodnější řešení pro přestavbu radnice Mariánských Hor a Hulvák.

Myslíš, že by se ti podařilo tvář obvodu změnit?

V politice už jsem dlouho, takže vím, že jakékoliv sliby jsou ošidné. Slibovat lidem modré z nebe není fér. Já mohu lidem v Mariánkách slíbit, že náš přístup bude vždy „data based“. To znamená založen na faktech a ne na dojmech. A už vůbec ne na kamarádšoftech. My Piráti jsme generace, která se řídí daty, analýzami a příklady dobré praxe. Prosazujeme prostě postupy, které fungují, ať jsou z toho či onoho koutu politického spektra. Tohle bych chtěl na radnici v Mariánkách zavést. Když se mi to podaří, budu spokojený.

Jsi členem Komise pro osoby se zdravotním postižením v Moravskoslezském kraji. Co se ti zatím povedlo prosadit v této funkci?

Můj dlouhodobý cíl v politice je především zlepšit sociální služby, zvýšit bezbariérovost a plnohodnotné zapojení všech skupin občanů. Slovo všech bych rád zdůraznil. Nemluvím jen o lidech se zdravotním znevýhodněním, ale také třeba o rodičích s dětmi nebo o seniorech. Nám Pirátům se často předhazuje, že seniory přehlížíme. Přitom to není pravda. Naší snahou je zapojit seniory do aktivního života. Aby jen neseděli doma a nenadávali. My Piráti naopak chceme, aby senioři svůj podzim života prožili plnohodnotně a smysluplně. Ale abych odpověděl na tvou otázku. V rámci krajské komise se mi povedlo prosadit kurzy o komunikaci s lidmi se zdravotním znevýhodněním. Lidé často nevědí, jak s námi hendikepovanými mluvit, a tak se nám raději vyhýbají, a to je škoda.

Když jsme narazili na tvůj hendikep, zeptám se, jak moc je obtížné být politik s hendikepem? Na jaké překážky naražíš?

Jako každý člověk se zdravotním znevýhodněním musím vše hodně dopředu plánovat, abych se mohl dostat tam, kam potřebuji. Bohužel řada budov i veřejných prostranství není v Ostravě ani v našem obvodu bezbariérová. To mi hodně a zbytečně komplikuje život. Například místo schůzky vždy vybírám hlavně podle toho, jestli jsem vůbec schopen se tam s pomocí asistenta v pohodě dostat. Když jdu na nějakou akci, snažím se sehnat kontakt na pořadatele a říct, že jsem vozíčkář, abych se vyhnul neočekávaným problémům. Hendikep mám od dětství následkem dětské obrny. Dříve mi pomáhali rodiče, teď mám asistenta. Sehnat asistenta je dnes velmi těžké. Tohle je podle mě jeden z největších dnešních problémů lidí s hendikepem.

Ještě jsme se nezmínili o tvé práci. Čemu se věnuješ profesně?

Kromě studia a práce na kraji, o kterém jsem mluvil, se starám o webové stránky Pirátů v Ostravě i v celém Moravskoslezském kraji. Kolegové mi někdy z legrace přezdívají “ostravský Stephen Hawking”. Ale já to dělám moc rád. Přál bych všem zažít přátelskou atmosféru, která u Pirátů panuje. Líbí se mi i přímá demokracie uvnitř strany. Každý z nás má možnost ovlivňovat směřování naší strany. Nejsme strana jednoho muže. O všem důležitém se u nás hlasuje.

Vidím, že jsi neustále plný elánu. Zajímalo by mě, kde dobíjíš baterky?

Ve volnu hrozně rád navštěvuji různé kulturní akce od festivalů po plesy. V Ostravě nejraději chodím na ostravské Výstaviště a také na Stodolní. Kromě toho i rád čtu detektivky a sci-fi romány. Mám rád Jeffreyho Deavera a Star Trek. A mou velkou vášní je cestování. I když je to pro mě náročné, snažím se hodně cestovat. Jezdím po celé republice. Občas se lidé diví, že se mi chce. A já všem, co mají zdravé nohy, říkám, že se divím, že se jim nechce. Život si přece musíme užít.