„Politik by měl sloužit lidem a ne jim škodit,“ říká kandidátka do Evropského parlamentu Zuzka Klusová

Karviná, 6. června 2024 – Jednou z výrazných tváří na politické scéně Karvinska je už několik let dobu rodačka z Karviné Zuzana Klusová. Lidem je známá především svým nekompromisním postojem ke kauzám, které podle ní poškozují nejen životní prostředí, ale například i kritice k rozdělování peněz v rámci programu spravedlivé transformace na pomoc uhelným regionům. Dlouhodobě také upozorňuje na sociální problémy Karvinska. Ve volbách do Evropského parlamentu kandiduje za Piráty z 3. místa a my jsme ji požádali o rozhovor.

Jako rodačka z Karviné chci být v Evropě hlasem uhelných regionů a obecně těch, kteří nejdou tolik slyšet, protože nemají armády lobbistů, miliardy na kontě ani nevlastní vlivná média. Chci, aby spravedlivá transformace pomohla nejen zlepšit životní prostředí v poddolovaných oblastech, ale ruku v ruce s tím taky kvalitu života lidí v uhelných regionech. V Česku a na Karvinsku má slovo spravedlnost často ironický nádech. Oprávněně. Bohužel tady totiž stále vládne klientelistický kapitalismus, který se zrodil při nepovedené privatizaci místních strategických průmyslových podniků i energetiky. To vede k tomu, že jsou místní lidé odkázáni na dominantního pronajímatele bytů Heimstaden a energobarony, kteří zdražují teplo a energie. V našem kraji těch křivd bylo až příliš a rozhodně víc než jinde. Připomeňme kauzu OKD, jejíž dědictví vnímáme dodnes, protože pan Bakala zdárně vyvedl z těžařského kolosu peníze, pozemky i byty a pak nechal firmu na pokraji krachu státu, aby se postaral, zaplatil rekultivace a horníky i lidi v regionu si vzal jako rukojmí. Teď bezmocně sledujeme podobný scénář u ostravské huti Liberty, podobně skončily také Vítkovice. Upozorňovat na tyhle levárny, chránit obyčejné lidi a zabránit tomu, aby se z evropských peněz financovaly pofidérní projekty, aby je čerpala úzká skupina lidí okolo politiků, to je můj cíl teď a bude i v Evropě.

Chci se stát členkou evropského Výboru pro regionální rozvoj, už jsem se pár jednání účastnila, ať jsem připravena, rozhoduje totiž o dotacích pro uhelné regiony. A dále také výboru pro dopravu. Díky tomu budu moci přenést zkušenosti z Karviné přímo do europarlamentu a zasadit se o vybudování sítě vysokorychlostních železnic a špičkové dopravy, která okrajové regiony přiblíží velkoměstům.

Funguje tady totiž zvláštní kolečko výmluv, kde my po Bruselu požadujeme co nejméně svázané ruce a co nejvolnější pravidla pro čerpání peněz, pak ale bezmocně sledujeme jak je samosprávy, vláda či kraj špatně rozdělují a u toho se vymlouvají na zlý Brusel.

V rámci spravedlivé transformace bylo kupříkladu Česko jediné, které se místo pomoci obyčejným lidem, malým a středním podnikům, vzdělání, rozhodlo většinu peněz utratit na tzv. strategické projekty, tedy megalomanské stavby s nejasným dopadem na životy lidí na Karvinsku. Konkrétně tropické skleníky EDEN nebo Podolupark byly obří projekty za téměř 4 miliardy, které se nakonec neuskuteční a Karviná tak o tyto obrovské peníze nejspíš přijde. U obou projektů od počátku upozorňuji, že nebudou udržitelné ani uskutečnitelné a že o peníze přijdeme. Teď se to děje. Škodolibé „Já jsem to říkala“ ale ničemu nepomůže. Proto chci ovlivnit, aby se toto už příště neopakovalo a v dalším období jsme peníze použili na základě skutečných potřeb místních lidí, zapojili je do rozhodování a udělali to správně. Další šanci už Karvinsko mít nebude, OKD končí za rok a je třeba odchod od uhlí i drahé energie řešit teď.

Samozřejmě, jsem bojovnice a jinak bych do toho nešla. V roce 2012 jsem spoluzakládala spolek S.O.S. Karviná s cílem zachránit před těžbou karvinské Staré Město a rok později vstupovala k Pirátům, abych se postavila OKD a vedení města a bojovala za lepší podmínky pro lidi v poddolovaných oblastech, pro horníky, rentisty i děti ze sociálně slabých rodin. Všichni se mi před těmi 12 lety divili, proč jsem se z Brna po vysoké vrátila do Karviné bojovat předem prohranou bitvu. Ale nakonec jsme dokázali, že nic není předem prohrané. Staré Město jsme uchránili, nezbylo po něm 7 metrů hluboké poklesové jezero, jak bylo původně v plánu. Bohužel ale došlo na naše varování a zbytečně se zdemolovala víc než stovka rodinných domků včetně novostaveb a lidé odtud odešli. Teď bych moc ráda, aby se tady opět začalo stavět.

Podařilo se mi taky prosadit, aby byli horníci v době epidemie covidu doma na 100%, když došlo na moje varování premiérovi i vedení OKD a doly se musely uzavřít.

Před třemi lety jsme taky zachránili staré nádraží Fryštát před demolicí, díky penězům získaným od malých dárců ve veřejné sbírce ho odkoupit od Správy železnic a teď ho za pomoci dobrovolníků proměňujeme a vytváříme v Karviné skvělou komunitu aktivních lidí, kteří jsou ochotni pracovat zadarmo pro druhé. Taky tomu tehdy nikdo nevěřil. Takže mám za sebou spoustu dotažených věcí, dostala jsem se na třetí místo kandidátky z ničeho, z okrajového regionu, bez peněz z byznysu, bez vlivu kmotrů a bez honby za výhodnými posty. Jako europoslankyně se za nás poperu a využiji svůj vliv pro dobro lidí v ohrožených regionech.

Obávám se krachu Liberty a znepokojuje mě, že zaměstnance x měsíců vodí všichni za nos. Taky mě štve, že se kašle na některé regiony jako je Bruntálsko, Osoblažsko, Karvinsko nebo Vítkovsko, zatímco většina evropských peněz putuje do velkých projektů Ostravy a na Třinecko, které to až tolik nepotřebují. Politici se tu až příliš klaní průmyslové lobby a chtějí jednu závislost nahradit jinou. Místo uhlí a oceli, chtějí vsadit na automobilový průmysl, ten podporují víc než jiné. To ale není dobře. Cesta k dlouhodobé prosperitě je skrze rozmanitost, rozvoj malých a středních místních firem, řemeslníků, kreativců, zemědělců, jejichž výnosy zůstanou tady u nás a nepoputují do zahraničí. My politici jsme tu pro lidi, ne jen pro korporace a průmyslové kolosy. Musíme řešit nedostatek lékařů, dopravu, sociální problémy a bydlení. Tady mě štve, že se nejedná o odkupu části bytového fondu Heimstadenu, aby tento kolos už nediktoval ceny nájmů, které jsou na Karvinsku i Ostravsku vyšší, než by měly a my to doplácíme přes doplatky na bydlení.

Je o mě známo, že jsem proti. Ne proti gigafactory obecně, ale proti gigafactory v Lutyni. Měli jsme 9 let na přípravu brownfieldů po těžbě a těžkém průmyslu, kterých je v kraji spousta. Mohli jsme na to navíc použít štědré evropské dotace. Baterkárna o rozloze 280 fotbalových hřišť přece nepatří vedle poslední chráněné lokality na Karvinsku, nepatří na zemědělskou půdu, nepatří do záplavové zóny a nepatří před okna lidem, kteří sem přišli kvůli klidu a teď mají mít z jedné strany továrnu, z druhé silnici, z třetí rychlovlaky a vedle modulární reaktor. To už by bylo moc na každého.

Navíc je to podraz ze strany státu, který se v roce 2006 při stavbě závodu Hyundai v Nošovicích rovněž na zemědělské půdě pod Beskydy zavázal, že Lutyni nechá na pokoji. Za totálně nepřijatelný pak považuji způsob, kterým se to politici ze STAN snaží prosadit, a to přílepkem k liniovému zákonu, který tento soukromý záměr zařadí mezi strategické stavby státu. Chtějí to přetlačit silou, umožnit vyvlastnění, omezit práva lidí se bránit. Toto ale mělo původně platit jen pro klíčovou infrastrukturu jako jsou dálnice, vysokorychlostní železnice nebo elektrárny. A najednou je tam na Karvinsku několik soukromých průmyslových ploch? Toto je pro mě nepřijatelný způsob, jak takové velké investice tlačit proti vůli občanů a proti zájmům životního prostředí. Nevěřím, že sem investor přijde a bojím se, že do toho stát vrazí miliardy, místní totálně naštve a pak z toho nic nebude. Není to dobře připravené.

Evropsky chráněná lokalita s chráněnými živočichy se chránit jednoduše musí, je v rozporu se zákonem ji jakkoliv poškodit kvůli průmyslu. Lze podat stížnost Evropské komisi. Továrna má přinést v první fázi 1800 míst, to není nic zásadního. Jen malá zóna Nové Pole má skoro 3000 pracovních míst a jak vidíme problémy Karviné nevyřešila. Takže hledejme prostě jiné vhodnější místo a připravme ho.

Samozřejmě. Měli bychom všichni respektovat výsledek místního referenda, které se teď v červnu plánuje.

Ano, v tomto jsme v naprostém rozporu a některé jeho kroky v souvislosti s prosazováním záměru gigafactory mě zklamaly. Zejména jde o ten přílepek, který umožní obejít standardní postupy a omezí práva místních.

Jsem nesmlouvavá, tvrdá a v zásadních věcech nedělám kompromisy. Vždycky ale argumentuji konstruktivně a v zájmu občanů. Kritika je přece naprosto nezbytná k tomu, abychom se mohli posouvat dál a dělat věci lépe. Dlouhodobě jsem na Karvinsku i na kraji jako zastupitelka za Piráty lídrem opozice a hlasitým kritikem řady kroků místních politiků, protože podle mě tady skutečně je co kritizovat. Náš region si zaslouží víc a má obrovský potenciál. Kvalita života místních se musí zlepšit.

Představte si, že tu umíráme o 7 let dříve než v Praze a ve Věřňovicích je 3. nejhorší vzduch v Evropě. Taky je tu málo lékařů a nízké mzdy, každé 10. dítě nedokončí ZŠ, je tu velmi vysoké procento lidí v exekucích. To se musí řešit. Pojmenovat problém je první krok k jeho řešení. Tady v regionu to ale není zvykem dělat tak urputně opoziční práci, ale já jsem do politiky nešla pochlebovat kolegům, aby mě pak vzali do koalice a našla jsem si teplé místo na radnici. Vadí mi klientelismus, populismus a „zaprděnost“. Pro dobrou věc se ale ráda nadchnu a domluvím prakticky s kýmkoliv.