Ostrava, 27. července 2022 – Co s odpady? Česko stojí na rozcestí. Stojí na něm už mnoho let a stále otálí. Jak už to tak bývá, všechno zlé je ale k něčemu dobré. Několikrát odložený termín konce skládkování a chybějící odpadová legislativa nám daly prostor podívat se pozorně na vývoj v okolních zemích, analyzovat ho, vyvarovat se chyb a nyní investovat do technologií, které nás skutečně posunou dopředu. Přála bych si, abychom místo pohodlných řešení hledali pro Karvinsko to skutečně nejlepší. Oblast, která má trvale zhoršené životní prostředí a spoustu ekologických zátěží, to ke skutečnému zlepšení potřebuje. Společnost Veolia plánuje v Karviné vystavět multipalivový kotel o kapacitě 150 tisíc tun odpadu ve formě TAP s možností přidání biomasy. Jaká rizika to přinese, je fluidní kotel skutečně to nejlepší? Obávám se, že pro Karvinou ne.

Zařízení má nahradit uhelnou teplárnu ČSA, která se letos uzavře a společnost do její další modernizace nechce investovat. Touto optikou se výstavba moderního fluidního kotle může zdát jako dobré řešení. Pokud se ovšem podíváme do dokumentace, kterou společnost předložila v rámci procesu posuzování vlivu na životní prostředí, zase tak optimistický výhled to pro Karvinou není. Že se Karviná po dlouhé době zbaví jednoho špinavého zdroje tepla přece neznamená, že jej musíme okamžitě nahradit

1. Karviná ponese ekologickou zátěž za celý kraj. Vzhledem k tomu, že samotná Karviná vyprodukuje pouze asi 15 tisíc tun komunálního odpadu ročně, je zřejmé, že se do zařízení budou dovážet odpady ve formě TAP z celého kraje. Výkon zařízení je přitom necelých 60 MW, tedy pouze třetinový oproti teplárně ČSA. Za účelem dosažení akceptovatelné nebo požadované výhřevnosti může producent TAP přistoupit k doplnění vstupů o komodity jako odpady z průmyslové výroby, s výrazně rizikovější charakteristikou, na které není toto zařízení v rámci oxidačního procesu připraveno. Například se jedná o odpady z automobilového průmyslu, látky jako bromované zpomalovače hoření a bromované dioxiny vznikající při jejich spalování, nebo jiná aditiva pocházející z průmyslové výroby. Složení TAP není dosud přesně definováno a jejich původ také není spolehlivě ošetřen.

2. Zařízení má příliš velkou kapacitu, která neodpovídá recyklačním cílům stanoveným novou odpadovou legislativou. Bohužel odpadová pyramida je tady u nás stále jen chiméra, o předcházení vzniku odpadu a recyklaci slyšíme jen zřídka. Ekologizace teplárenských provozů se tímto způsobem dohnat nedá, když za miliardy vybudujeme příliš velká zařízení na energetické využití odpadu, snížíme tím motivaci snižovat jeho množství, a to je špatně. Naším cílem by mělo být celkové množství komunálních i nebezpečných odpadů trvale snižovat. A také nejen třídit, ale hlavně recyklovat, což se u nás bohužel často zaměňuje. Rozšíření separačních procesů například o bioodpady z kuchyní přitom množství směsných komunálních odpadů snižuje už o celých 30 - 40 %. Počítejte se mnou: Moravskoslezský kraj nyní vyprodukuje necelých 456 tisíc tun komunálních odpadů (údaj z roku 2020). Z toho pouze 25 % se bude moci v roce 2035 energeticky využívat, což je 114 tisíc tun. Tedy o 36 tisíc tun méně, než je kapacita záměru, a to nepočítám s předpokladem, že se objem směsného komunálního odpadu má snižovat. Pokud Veolia kotel za asi 1,5 miliardy postaví, bude ho chtít provozovat po dobu životnosti a tedy bez ohledu na to, kolik TAP se vyrobí v Moravskoslezském kraji. Čím více snížíme produkci odpadu, tedy čím důsledněji budeme plnit závazky v oblasti předcházení vzniku odpadů, tím více riskujeme, že provozovatel kotle bude palivo dovážet z jiných krajů či jiných zemí. Zatímco totiž odpady přes hranice vozit nelze, TAP ano a v Polsku ho již teď nemají, kam dávat.

3. V multipalivovém kotli probíhá oxidace, čili hoření. Vedení města Karviné i Veolia sice veřejnost přesvědčují, že se nejedná o spalovnu odpadů, technicky vzato ale o technologii, která bude spalovat odpady v podobě TAP, jde. S veřejností by se mělo mluvit o podobných záměrech narovinu a přesvědčovat skutečnými argumenty, nikoliv zastírat, o jakou technologii jde. Přestože fluidní kotel je moderní zařízení, pořád platí, že po spalování zůstává zhruba třetina hmoty v podobě strusky a popílku, který obsahuje toxické látky. Minimálně desetina z toho, tedy řekněme 5 tisíc tun ročně bude jistojistě spadat do kategorie nebezpečných odpadů. A zde v dokumentaci narážíme na problém. Dočteme se totiž pouze nicneříkající formulace, že s tímto nebezpečným odpadem bude nakládáno podle zákona. No ještě aby ne! Jako občanka Karviné bych ovšem ráda věděla, jak konkrétně se bude se zbytky po spalování zacházet a kam se budou nebezpečné odpady ukládat. Na Karvinsku už totiž několik skládek popílku a jiných chuťovek máme a o jakékoliv další zátěži by veřejnost měla být informována.

4. Dalším problematickým bodem je doprava a umístění zařízení. Dovoz paliva v podobě TAP ze širokého okolí znamená podle zadavatele 48 nákladních aut navíc denně. Vzhledem k tomu, že se jen pár set metrů od multipalivového kotle počítá s výstavbou dětského parku Mirakula a obřích skleníků EDENu, které mají být turistickou atrakcí i centrem environmentálního vzdělávání, jsem zvědavá, jak se tyto záměry vzájemně ovlivní. Z dopravního hlediska to znamená obrovskou zátěž, z hlediska urbanistického čirý nesmysl postavit vedle sebe zónu pro relaxaci v přírodě a průmyslový objekt tohoto typu. Problém může být pachová zátěž, která jak známo je v české legislativě špatně ošetřena a na příkladu průmyslové zóny v Ostravě - Hrabové vidíme, že se pak za veřejné peníze analyzuje, co přesně zápach způsobuje a jak se s ním vypořádat. Pokud bude z areálu zápach cítit, což nemůžeme předem zcela vyloučit, turisté se na environmentálně laděné atrakce těžko pohrnou.

5. Rtuť, kadmium, fluorovodík, dioxiny a těkavé organické látky. Vzhledem k vysokým hodnotám těchto znečišťujících látek a s ohledem na existující vysokou ekologickou zátěž v regionu, nelze říci, že zařízení nepředstavuje pro životní prostředí na Karvinsku žádné riziko. Co se týče rtuti, je Česko čtvrtým největším znečišťovatelem ovzduší rtutí v Evropské unii. Rtuť a její sloučeniny poškozují zejména nervový a srdečně-cévní systém, nejcitlivější k jejich působení jsou malé děti. Toxické látky přetrvávají v životním prostředí a jsou schopny putovat na dlouhé vzdálenosti. Vzhledem k tomu, že při posuzování vlivu na životní prostředí se zátěž nehodnotí kumulativně, ale posuzuje se pouze, do jaké míry tento konkrétní provoz multipalivového kotle zhorší nebo zlepší stávající situaci. Paradoxně se tak při posuzování vlivu na životní prostředí jeví jako výhodnější postavit podobné zařízení do už znečištěné lokality. Pokud by Veolia plánovala vystavět podobné zařízení třeba na Čeladné, zhoršení životního prostředí by bylo víc než patrné a troufnu si říci, že jen těžko přijatelné. Karviná má podle průzkumu Obce v datech z celé republiky úplně nejhorší index znečišťovatelů, který představuje počet firem, u kterých byly zaznamenány úniky škodlivých látek do životního prostředí v okruhu 30 kilometrů od radnice obce. Chceme opravdu Karviné naložit ekologickou zátěž na dalších 30 až 50 let?

6. Objem znečišťujících látek je výrazně nižší, pokud bude kotel spalovat spolu s TAP 30 % biomasy. Investor se ovšem nikde nezavazuje, že bude tento podíl biomasy držet. Z pohledu finančního i technologického bude mnohem výhodnější spalovat TAP a nic v tom Veolii nebrání. Jen těžko se můžeme spoléhat na to, že komerční teplárna vlastně zahraniční společnosti bude používat dražší nebo hůře dostupné palivo, když nemusí.

7. Jde o dekarbonizační řešení? Odpad v podobě TAP ve skutečnosti obsahuje asi 40 % fosilního uhlíku. Dekarbonizace neznamená odchod od uhlí, ale od spalování fosilních paliv. Vzhledem k aktuálnímu stupni vytřídění a zastoupení separačních mechanismů v rámci odpadového hospodářství nelze tento modernizační proces pokládat za odklon od fosilních paliv. Cirkulární ekonomika neznamená, že použijeme nerostné zdroje k výrobě věcí, ty pak spálíme a vyrobíme znovu z nových surovin. Zařízení na energetické využití odpadu proto nejsou a nebudou podporována z peněz EU a co nevidět budou také spadat do systému emisních povolenek EU ETS, což teplo vyrobené z odpadu prodraží. Co to znamená? Karviná ponese ekologickou zátěž, ale nic z toho nebude mít. Bude závislá na monopolním dodavateli tepla a bude dál řešit, co s odpady, aby naplnila recyklační cíle. Je totiž otázkou, zda bude Veolia v kotli vůbec spalovat TAP pocházející ze směsného komunálního odpadu v Karviné.

Jako občanka Karviné odmítám, aby právě náš region opět nesl ekologickou zátěž za celý kraj. Aktuálně se rozhodlo o prodloužení těžby uhlí, které se bude spalovat v dětmarovické elektrárně, plánujeme zde celokrajskou spalovnu odpadu ve formě TAP, na Dole Lazy má vzniknout také zařízení na zpracování odpadů a do toho všeho Karviná plánuje pohornickou krajinu začlenit do UNESCO a rozvíjet zde cestovní ruch?

Já se domnívám, že si musíme vybrat. Buď se začneme ubírat cestou skutečně environmentálně citlivých řešení, která nezatěžují okolní krajinu nebo se smíříme s tím, že Karviná byla a dál bude nejznečištěnějším místem v Česku. Já se s tím ale smířit nehodlám. O to více mě mrzí, že město Karviná dalo se záměrem souhlas bez připomínek a podmínek, a dokonce ani nepožadovalo plné posouzení jeho vlivu na životní prostředí. Dosáhnout zlepšení stavu životního prostředí je přitom pro zlepšení image města klíčové.

Potěšilo by mě, kdybychom kromě přímého spalování uhlí, odpadu a zemního plynu slyšeli také o odpadových bioplynkách, snižování energetické náročnosti staveb, obnovitelných zdrojích, smart grids, komunitní energetice a recyklaci. Jednou z příčin, proč tomu tak je, je fakt, že kraj má plán odpadového hospodářství, který už při svém vzniku nerespektoval balíček cirkulární ekonomiky a jeho cíle, a také energetickou koncepci, která je sice nová, ale je stále ve stylu vytěžit a spálit.

Zuzana Klusová, zastupitelka Moravskoslezského kraje a Karviné.