Když stomatoložka Mariam Szyja oznámila svou kandidaturu do Senátu za obvod Karviná, pro mnohé to bylo překvapení. Bývalá dlouholetá členka lidovců dnes do horní komory Parlamentu míří jako nezávislá s podporou široké liberální koalice Pirátů, Zelených a hnutí STAN. V regionu, který je na komunální úrovni dlouhodobě ovládán spojenectvím hnutí ANO a sociálních demokratů, dnes navíc působí jako výrazný hlas opozice.

V Karviné se Szyja zviditelnila především úspěšným bojem za záchranu zubní pohotovosti, jejíž zrušení by ohrozilo dostupnost péče pro tisíce místních obyvatel. Jako lékařka z praxe upozorňuje na kritický nedostatek specialistů v regionech a odmítá plány na centralizaci zdravotnictví do velkých metropolí.

Její politické názory však přesahují regionální témata. V otázkách osobní svobody se hlásí k liberálnímu proudu, který volá po reformě legislativy kolem návykových látek a ochraně práv jednotlivce. „Stát by neměl lidem diktovat, jak mají žít, ale tvořit podmínky pro to, aby se jim žilo lépe,“ říká.

V otevřeném rozhovoru popisuje svou názorovou proměnu, vysvětluje, proč je podle ní regulace konopí otázkou bezpečnosti a medicíny, a dotýká se i fenoménu sociálních sítí, kde pod heslem „body positivity“ bojuje proti nerealistickému retušování ženských těl v médiích.

Jste zubařka, zastupitelka, básnířka, modelka a teď kandidátka do Senátu. Která z těch rolí vás v tuto chvíli definuje nejvíce?

Úplně nejvíc mě vystihuje role maminky. Mateřství zkrátka dáváme nejvíc času. Pak jsem samozřejmě zubařka a zastupitelka, je to takový každodenní mix. Ale velmi oceňuji, že zmiňujete i tu básnířku, na tu se v politických medailoncích strašně zapomíná.

Z KDU-ČSL k Pirátům: Co není bez chvění, není pevné

Do roku 2018 jste byla členkou KDU-ČSL. Co vás tehdy k lidovcům vedlo?

Do strany jsem vstoupila, protože předsedou místní organizace v Karviné byl můj bývalý manžel. Brala jsem to tak, že v politice spolupracujeme. Líbila se mi i jejich tradice a to, že představovali klidnou, nehádavou politiku. A jako žena dodávám, že miluji žlutou barvu, kterou mají ve znaku.

Jenže realita byla taková, že strana byla u nás v Karviné vnímaná striktně jako spolek pro místní katolíky. Já jim na schůzích opakovala: Nejsme katolická, ale křesťansko-demokratická strana, musíme se otevřít i ostatním. Jak říká profesor Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné. Pokud uvnitř instituce chybí diskuse a pochybnosti, ta instituce je odsouzená k zániku. V KDU-ČSL jsem reprezentovala velmi liberální křídlo. Podle mě by stát neměl lidem určovat, jak mají žít, ale tvořit zákony pro to, aby se jim žilo lépe. Každý má svou cestu a je těžké někoho soudit.

Teď kandidujete za Piráty. Jak k tomu došlo?

Byla to vyloženě nabídka od Zuzky Klusové. Nejdřív jsem se lekla, že mě lanaří do komunálních voleb, a přemýšlela jsem, jak jí vysvětlím, že si chci od komunálu odpočinout. Když řekla „Senát“, musela jsem si vzít čas na rozmyšlenou. Kývla jsem, protože Senát vám umožňuje nadále vykonávat svou profesi. Já bych ze stomatologie v žádném případě odejít nechtěla, ta práce mě strašně baví.

Senát navíc vnímám jako stabilizační prvek politiky, kde by lidé neměli podléhat emocím a extrémům. Nejsem členkou žádné strany, ale Piráti mě nominovali, protože se naše názory protnuly. Chci lidi sjednocovat. Většina lidí má společné problémy – chtějí žít spokojený život a plnit si své sny. Nikdo nevstává s tím, že jde ráno někomu ublížit. Takhle chci vnímat i politiku.

Regulace konopí pod kontrolou státu

U Pirátů se často řeší regulace konopí. Vy sama jste abstinentka. Podpořila byste tento krok?

Poslední dva roky jsem alkohol odbourávala a teď už půl roku abstinuji úplně, stejně tak jsem před pěti lety ze dne na den přestala kouřit. Tělo si po čtyřicítce o ty změny řeklo. Ale k marihuaně – mně nevadí, když si lidé dají alkohol nebo konopí.

Slovo „legalizace“ možná vyvolává zbytečné emoce, já bych mluvila o kontrole. Pro mě jako pro medika je největší problém, když pacient požije něco, u čeho vůbec nezná původ a složení. Když pak nastane zdravotní problém, my lékaři v nemocnici nevíme, co vlastně řešíme. Dneska si babičky ukazují kelímky s domácími konopnými mastičkami, ale nikdo neví, kolik účinné látky v tom je a jaké je dávkování. Je to stejné, jako byste pili alkohol z neznámé likérky. Kdyby byl trh regulovaný, na produktu by jasně stálo: má to takové vedlejší účinky, takhle dlouho to máte v krvi, takhle dlouho nesmíte řídit. Tím bychom navíc sebrali klientelu nelegálnímu trhu, přes který se ke drogám dostávají i děti.

A co váš vztah k Evropské unii?

Narodila jsem se v roce 1981, takže si z dětství pamatuji dobu, kdy se nesmělo za hranice. Když nás pak po revoluci pustili ven, byla jsem jako v Jiříkově vidění – svobodný svět, kde si můžete koupit, co chcete, a nikdo vás nekontroluje.

EU je pro mě zárukou svobody pohybu. Když jsem začínala na vysoké škole, jezdila jsem do Polska a pokaždé jsem musela na hranicích ukazovat pas. Ten pocit, kdy vás celník lustruje a vy nevíte, jestli vás pustí, je hrozně nepříjemný. Dnes moje dcery berou cestování po Evropě bez pasů jako naprostou přirozenost. Tuhle svobodu pro ně chci zachovat. Sama o sobě říkám, že jsem Evropanka z Karviné.

Jak zachránit zubní pohotovost z opozice

V karvinském zastupitelstvu vládne koalice hnutí ANO a Sociální demokracie, vy jako opozice tam máte pouhých 8 křesel z 41. Dá se v takovém prostředí vůbec něco prosadit?

Oficiální cestou se věci prosazují strašně těžko, musím hledat skulinky. Například zrovna na posledním zastupitelstvu koalice neměla dostatek přítomných zastupitelů a nebyli schopni schválit své body.

Ale co se mi reálně povedlo, bylo zachránit zubní pohotovost v Karviné. Byly tam velké politické tendence ji úplně zrušit. Začala jsem jednat přes zdravotnickou komisi, spojila se přímo s panem ředitelem nemocnice a domluvili jsme se. Pohotovost funguje tak, že si nemocnice lékaře sama nasmlouvává a dává jim rozpisy služeb. To je podle mě správná cesta. Nemá smysl péči centralizovat do obřích měst. Pacienti, kteří pohotovost o víkendu potřebují, nejsou bohatí lidé v Mercedesech, co si dojedou na kliniku do Prahy. Jsou to často starší lidé nebo ti, co jedou autobusem či jdou pěšky. Potřebují mít pomoc v dostupné vzdálenosti.

Nedostatek zubařů v regionech je obrovské celorepublikové téma. Proč mladí lékaři nechtějí odcházet z velkých měst?

Mladí zubaři po škole chtějí zůstat ve velkých městech. Často v Praze nebo Brně vystudují, najdou si tam partnery a zařídí si život. Já to chápu, ale na druhou stranu – v těch městech je pak přezubováno a ti lékaři ty pacienty přece taky potřebují. V regionu máte svůj jistý „rajónek“. Pacienta ošetřujete od čtyř let a najednou je mu dvacet, znáte ho, máte vztah. Když vám pak do ordinace v běžném týdnu vtrhne 20 lidí a k tomu čtyři bolestivé případy navíc, protože o víkendu nefungovala pohotovost, to v té ordinaci sakra nikomu do smíchu není.

Chci ukázat, jak vypadá skutečná žena po čtyřicítce

Když se podívám na váš Instagram, hodně tam pracujete s tématem body positivity a ženského sebevědomí. Je to váš záměr?

Přesně proto to dělám. Vím, že profesionální modelkou na molech už nikdy nebudu, tyhle roky mám za sebou. Vyrostla jsem v devadesátkách, kdy frčely topmodelky jako Claudia Schiffer nebo Naomi Campbell. Tehdy jste musela mít BMI pod 20, abyste vůbec mohla pomýšlet na focení. Dneska se mi líbí, že se fotí i ženy s plnějšími tvary a nikdo se na ně nedívá skrz prsty.

Mám doma dcery a chci, aby věděly, že kvůli tomu, aby byly krásné, se nemusí trápit hlady. Krása spočívá v něčem úplně jiném. Proto také strašně nerada vidím, když mi fotografové fotky retušují. Vždycky jim říkám: „Kluci, jestli jste chtěli fotit Barbie, měli jste si nasmlouvat Barbie. Mně je 45 let, mám děti a moje tělo už nevypadá jako ve dvaceti.“ Chci, aby na těch fotkách bylo vidět: Takhle vypadá skutečná ženská, které je přes čtyřicet.

S jakou hlavní ambicí tedy do Senátu jdete?

Za ty roky v politice jsem přišla na to, že nejdůležitější je nasbírat si všechny dostupné informace a teprve potom si vytvářet stanovisko. Úplně nejhorší jsou emotivní výstupy a okamžité odsuzování. To do Senátu nepatří. Senát má emoce z Poslanecké sněmovny tlumit a uklidňovat. V KDU-ČSL jsem byla ta liberální, pro Piráty budu možná zase více konzervativní – jsem zkrátka těžko zařaditelná, což mi dává výhodu, že se nenechám strhnout k extrémům. Předvolební kampaně často záměrně lidi straší a vytvářejí nenávist, proti té polaritě chci bojovat.

V Senátu se chci věnovat zdravotnictví, protože v něm pracuji a vidím potřeby pacientů z první linie. Máme v České republice skvělé zdravotnictví a špičkovou péči, buďme za to vděční a snažme se to zachovat. Rozhodně nejsem žádná aktivistka, která přijde do Senátu a nenechá v zákonech kámen na kameni. Chci přinést rozvahu, klid a odborný pohled z praxe.