Předposlední červnový den prošel sněmovnou zákon, který podle odhadů o pět let urychlí výstavbu dopravní infrastruktury, tedy především silnic a železnic. Jde o zákon, na kterém jsem intenzivně pracoval od prosince loňského roku, a na kterém jsem se vlastně legislativní proces ve sněmovně učil. Šlo o sedm měsíců docela tvrdé práce a vyjednávání, které doufám skončilo tak, že se za něj nemusím stydět.
<hr>Moravskoslezský kraj je krajem tranzitním. Doprava zde má velký dopad na životy a práci místních obyvatel a kvalita dopravní infrastruktury tomu musí odpovídat. Správa železniční a dopravní cesty stejně jako Ředitelství silnic a dálnic plánuje v našem kraji mnoho významných investic, jako například obchvat Frýdku-Místku či Krnova, nebo rekonstrukce železničního uzlu Ostrava v předpokládaném objemu 8 mld. Kč (stane se tak největší investicí od založení SŽDC).
Vzhledem k tomu, že se zákon detailně zaobírá vyvlastňováním majetku (pozemků a staveb), snažili jsme se o maximální vyvážení osobních práv osob dotčených vyvlastňováním na straně jedné a oním veřejným zájmem, na základě kterého vyvlastnění proběhne. Přestože se jedná o do velké míry protichůdné zájmy, jejich úspěšné skloubení vidíme například v sousedním Německu či Rakousku.
Zákon například nově umožňuje investorovi (typicky tedy ŘSD či SŽDC) vstupovat na soukromé pozemky pro potřeby průzkumných prací bez toho, aby napřed s dotčeným majitelem musel uzavřít dohodu. Zatímco v původní verzi novely bylo nicneříkající tvrzení o “maximálním šetření práv majitele” (a všichni víme jak neurvale se stát někdy k vlastním občanům umí zachovat) dostali jsme do zákona například požadavky na zcela přesné vymezení rozsahu prací, její lokalizace a přesný termín, způsob doručení této informace majitelům včetně podpisu statutárního zástupce investora na každém rozhodnutí o takovém vstupu. Investor i dotčený tak budou mít vyjasněná pravidla hry. Navíc, pokud by přece jen došlo např ke znehodnocení úrody na poli, bude investor kompenzovat dvojnásobnou částkou než kolik činí odhad škody.
Další věcí, kterou se nám podařilo do zákona vtělit je napojení seznamu strategických staveb (který je v příloze tohoto zákona) na zásady územního rozvoje. Tj. dokud taková stavba není řádně umístěna v krajině, nelze využít zrychlené mechanismy vyvlastnění, která zákon nově obsahuje. To samo o sobě podstatně zvyšuje právní jistotu, kvalitu celého zákona a zvyšuje šanci, že projde testem ústavnosti u Ústavního soudu.
Je ale také spousta věcí, které se nám prosadit nepodařilo. Například se nám nepodařilo zabránit tomu, aby se do zákona dostalo ustanovení o tzv. zjednodušeném doručování písemností, což v praxi znamená, že stát bude moci v řízeních s velkým množství účastníků (těch mohou být v případě velkých staveb tisíce) neinformovat každého individuálně, ale hromadně prostřednictvím úřední desky. Stále jsme toho názoru, že pokud stát vyvlastňuje, je samozřejmost, že s dotčenými komunikuje individuálně. S tímto názorem jsme nakonec zůstali sami.
Nepovedlo se do zákona vtělit ani řešení situace, kdy vyvlastňujeme hlavní obydlí, které má nízkou zůstatkovou hodnotu. V těchto případech totiž vyvlastňovaný dostane méně, než za co si je schopen pořídit adekvátní bydlení v okolí. Náš pozměňovací návrh, který by situaci řešil neprošel, nicméně podařilo se nám alespoň usnesením Hospodářského výboru zavázat ministerstvo pro místní rozvoj, aby problematiku do konce roku komplexně zpracovalo.
Nepovedla se řada dalších věcí, jako zabránit začlenění fikce souhlasu pro stanoviska orgánů státní správy, kde je základní idea dobrá (donutit úřady k rychlejšímu jednání) avšak provedení, kdy se zkrátka stanoví termín pro odpověď (po kterém už jeho stanovisko nebude moci být bráno na zřetel) nepovažujeme za rozumné.
Velké vítězství je fakt, že během projednávání se podařilo přijmout dokonce dvě usnesení Hospodářského výboru, které zavazují Ministerstva dopravy a místního rozvoje, aby začali pracovat na skutečném zákoně o liniových stavbách po vzoru našich západních sousedů, protože nově přijatý zákon 416 / 2009 Sb. (resp. jeho novelu) stále chápeme jen jako záplatu na akutní problém, ale nemůžeme jej přijmout jako koncepční řešení problému. Proto jsme také od začátku protestovali proti tomu, aby se zákon vztahoval také na energetickou infrastrukturu. Ta z podstaty vyžaduje jiné zacházení než infrastruktura dopravní (například díky faktu, že investorem zde může být soukromá korporace), a její řešení nás teprve čeká právě v zákoně o liniových stavbách.
Další prostor pro urychlení výstavby dopravní infrastruktury totiž nenajdeme již na straně urychlování vypořádání majetkoprávních vztahů, ale v přehodnocení samotných procesů územního a stavebního řízení, které sice skrývají další významný (a troufám si říct že ještě vyšší) potenciál pro urychlení, ale na druhou stranu představují daleko složitější cestu, neboť jde o reformu způsobu výkonu státní moci samotné, a to jde vždycky hůř než zrychlovat vyvlastňování občanů.
Během práce na daném zákoně jsme shromáždili velké množství materiálu a verzí návrhu úprav, včetně zaznamenání historie vývoje. Doufám, že se nám to podaří za léto zpracovat abychom byli schopni na konkrétních detailech ukázat, jak legislativní proces probíhá v praxi. Troufám si říct, že to bude zajímavé.
Doufám že nový zákon skutečně zrychlí a výrazně zlevní zlevní výstavbu silnic a železnic, ale také že přinese co nejméně křivd při tak razantních zásazích do individuálních majetkových práv, jakým vyvlastnění bezesporu je. Zákon již neovlivní běžící stavby, palčivý problém projektu prodloužené Rudné (která by měla zásadně odlehčit městskému obvodu Ostrava - Poruba od automobilové dopravy směřující na Opavu) doběhne podle stávajících pravidel. Zákon nicméně dokáže zajistit, že v případě důležitých dopravních staveb, které se v našem kraji chystají, se již další Rudná nebude opakovat.
<hr />